Otevřený dopis kardinálu Miloslavu Vlkovi

Dr. John C. Rao, D. Phil. (Oxon.)

Vaše Eminence,

důvodem proč píši tento dopis, je Vaše vyjádření týkající se mé přednášky v Praze 9. září 2006. Dal bych ovšem přednost soukromé výměně názorů, během níž byste se nejprve seznámil s mým postojem a případně mi vytkl omyly, tak jak se sluší na pastýře duší a spolubratra. Písmo nám přeci říká, že spory mezi bratry mají být nejprve řešeny takovýmto klidným a osobním způsobem.

Bohužel jste nezvolil tuto cestu lásky a namísto toho jste veřejně zpochybnil mou pověst. Šel jste dokonce tak daleko, že jste ujišťoval amerického a izraelského velvyslance v České republice, že moje údajné intelektuální hříchy jsou katolické církvi odpudivé. Po tomto zcela nepastýřském „preventivním úderu“ jsem usoudil, že nemám jinou možnost než Vám rovněž veřejně odpovědět, aby byl znám můj postoj k celé záležitosti. Proto zasílám kopie tohoto dopisu také výše zmíněným velvyslancům a předkládám jej ke zveřejnění.

Moje přednáška ze dne 9. září pro Institut sv. Josefa a Katolík Revue se jmenovala „Nový světový řád a válka proti terorismu“. Jednalo se, jak jste správně pochopil, o velmi kritický příspěvek týkající se americké společnosti. Byla to kritika rádoby „svobodného, demokratického a mírumilovného“ režimu, který má původ v historických omylech této společnosti a který se nyní snaží Bushova administrativa šířit silou do celého světa. Kriticky jsem hodnotil zejména nedostatek tolerance a úcty k jiným nezávislým národům a kulturám (nemluvě o skutečném prospěchu samotných Spojených států), který doprovází uskutečňování tohoto nového misijně založeného světového ne-řádu.

Co vůbec nechápu je to, jak můžete Vy, Vaše Eminence, nebo kdokoliv jiný, kdo si poslechne záznam mé přednášky, z ní vyvozovat, že jsem přijel do Prahy šířit antiamerikanismus, který napomáhá „nacionalismu“, „neonacismu“, „antisemitismu“, „lefebvrismu“, nebo „islamismu“. Věnujme se tedy každému tématu zvlášť a na závěr se podívejme na Vaše hodnocení mé osoby jako propagátora „politického extremismu“.

I. Nacionalismus?

Naprostý údiv, to jsou slova, která vystihují moji reakci na Vaše obvinění z nacionalismu, neboť moje přednáška nebyla ničím jiným, než jedním velkým výpadem proti… nacionalismu!

Moderní nacionalismus, počínaje Giuseppem Mazzinim a konče Georgem Bushem, činí z úctyhodné lásky k vlasti nepřijatelnou ideologii pseudonáboženského charakteru. V Praze jsem uvedl, že americký nacionalismus je dnes nejzřejmějším a nejnebezpečnějším příkladem tohoto druhu ideologického pseudonáboženství. Jedná se o celosvětovou hrozbu jak pro jiné země, které mají legitimní vlastenecké aspirace na nezávislost a kulturní integritu, tak i pro zájmy pravého náboženství.

Ve své přednášce jsem vysvětloval, že nacionalismus ve Spojených státech je vyjádřen politickou filozofií, která byla kdysi nazývána „amerikanismem“, ale dnes je všeobecně známější pod pojmem „pluralismus“. Tato nelegitimní nacionalistická filozofie hlásá, že Amerika a americký systém stvořily nový, jedinečný a neomylný mechanismus, který zaručuje svobodu a štěstí všem skupinám a jednotlivcům v jakékoliv společnosti a garantuje jejich mírovou demokratickou spolupráci. Zbožštění a nekritické přijímání této ideologie je po všech Američanech požadováno jako důkaz jejich loajality k zemi. Toto je šířeno a vzbuzováno politickými obřady při každé veřejné příležitosti. Stačí pouze číst proslovy George Bushe a jiných během těchto oslav, aby člověk pochopil sakrální povahu těchto podivných liturgií, jež jsou tak cizí opravdovému americkému vlastenectví.

Amerikanismus a pluralismus a jejich způsob života považují Spojené státy za tu sílu ve světových dějinách, která má poslání univerzálnější a spásonosnější než Vtělení. Chápou toto světové poslání jako požehnání Boha, který nejprve přivedl puritány do Nového světa, aby zde pro povznesení celého lidstva vybudovali „město na hoře“. Vzhledem ke zvláštnostem historického vývoje americké společnosti považují tuto svoji úlohu za zcela samozřejmou, za jakýsi přírodní zákon, hlásaný osvícenskými sekularisty, kteří svedli ty, co ztratili svoji „nadpřirozenou“ víru v Nový svět a nahradili ji fanatickou oddaností nové politické ideologii. Z toho tedy vyplývá, že každý národ, kultura a jedinec je povinen podporovat všechny tyto maškarády ve Spojených státech jako vlastenectví ve jménu zalíbení se jak Bohu, tak přirozenosti. Jediným dovoleným „vlastenectvím“ kdekoliv na této planetě je uctívat nacionalistickou ideologii a pseudonáboženství amerikanismu a pluralismu. Ti kteří si dovolí odporovat světovému uctívání této modly ve jménu jejich vlastní nezávislosti a kulturní integrity musí být shledáni jako nepřátele Boha a přirozenosti. Ba co víc, podle současného vývoje musí být označeni za „teroristy“. Neboť kdo jiný než „terorista“ by mohl fyzicky odporovat nejpožehnanějšímu a neposkvrněnému daru od Boha a rozumu, který má uskutečnit lidské štěstí, jaké dějiny dosud nepoznaly?

Právě tuto arogantní amerikanisticko-pluralistickou kulturní a duchovní ideologii jsem v Praze kritizoval. A nyní k vůli tomuto útoku na zmíněné pseudonáboženství mne Vy, Vaše Eminence, považujete za šiřitele netolerantního „nacionalismu“. Je s podivem, že, podle Vás, dává člověk najevo svou podporu nacionalismu tím, že se odmítá bezvýhradně podřídit jeho současnému nejděsivějšímu vyjádření! Bylo by opravdu třeba talentu Samuela Becketta pro zvrácenost logiky požadující přijmout takovéto potupné podřízení katolické pokory falešné ideologii, která se staví nad vtěleného Boha.

II. Neonacismus?

A teď k obvinění z „neonacismu“. Nacismus, dle všech historických měřítek, stojí na dvou ústředních bodech: 1. přesvědčení, jež sdílejí všichni fašisté, že totiž narušený stav má být řešen triumfem vůle vůdce, jehož ostatní slepě následují; 2. rasismu. Předpokládám, že neonacismus se hlásí k těmto stejným principům.

Otázce triumfu vůle jsem se ve své pražské přednášce opravdu věnoval, ovšem bylo to z důvodu kritiky dvou základních amerikanisticko-pluralistických východisek. Jedním z nich je, mezi americkými konzervativci při utváření politiky Spojených států populární, odvolávat se ne na nějaké objektivní etické a rozumové standardy, nýbrž na „vůli otců zakladatelů“. To, jak jsem zdůraznil, odpovídá klasickému fašistickému východisku „vůle vůdce“. Další argument, který jsem ve své přednášce podrobil kritice, je již zmiňovaný osvícenecký požadavek, aby politické, sociální a morální otázky byly nahlíženy a řešeny z pozice „obecného zdravého rozumu“, přičemž by se mělo vyvarovat „dělících“ a „řád narušujících“ problémů, které sebou přinášejí hlubší teologické, filozofické a historické diskuse. Takovýto argument, jak jsem uvedl, dává jedinečnou příležitost kriminálním typům. Umožňuje nové elitě chytrých a bezohledných dravců nahradit staré, již omšelé americké puritány a rolnicko-sadařskou aristokracii a ovládat a manipulovat společnost ve jménu „svobody“ a „demokracie“. Tím se těmto kriminálníkům dostává příležitosti prosazovat jejich vůli, neboť nikomu není dovoleno definovat, jaká je pravá povaha svobody a demokracie, nebo kritizovat zločiny páchané pod jejich vlajkou. Běda tomu, kdo by zkusil přemýšlet! Ihned by byl obviněn z nepřátelství vůči stabilitě amerického lidu a šíření „teroristické“ nenávisti vůči dokonalému a nezpochybnitelnému dobru.

A rasismus? V souvislosti s obviněním z rasismu mne v daných souvislostech zarážejí nejvíce dvě věci: 1. Kdo může brát rasistické argumenty natolik vážně, aby ode mne požadoval vyjadřování se k nim? Jako katolík je bez váhání odmítám jako takové. 2. jak jste Vy, Vaše Eminence, nalezl neonacistické téma v přednášce, která se toho vůbec netýkala, v přednášce, která naopak zdůrazňovala úctu a ochranu pro všechny etnické skupiny a kultury, což by všichni praví rasisté shledali absurdním?

Vaše Eminence, za moje odmítnutí triumfu vůle během pražské přednášky, by mi každopádně v nacistickém Německu hrozilo vězení. Mohou Američané a Evropané, kteří hlásají slepou poslušnost náboženství Nového světového řádu, říci totéž o sobě?

III. Antisemitismus?

Jakožto katolický nepřítel rasismu prostě nemohu být antisemitou. Nevyznávám žádné rasové pohrdání ani Židy, ani jinými semity. Moje kritika misijního, ideologického, pseudonáboženského nacionalismu šířeného v dnešních Spojených státech také potvrzuje nesmyslnost obvinění z antisemitismu. Výpadem proti amerikanismu a pluralismu jsem také kritizoval sílu, která dala světu ultimátum, aby se bez diskusí podrobil změnám, jež se týkají práv všech národů a kultur, včetně té židovské. Jestliže vystupuji proti této pochybné formě moderního nacionalismu, odmítám tím zároveň útlak, který se týká Židů, stejně jako kohokoliv jiného, který je nucen sklonit se v roce 2006 před „svobodou“, „demokracií“ a „vůlí otců zakladatelů“.

Ano, je pravdou, že moje přednáška byla jasně zaměřena proti politice Bushovy administrativy na Středním Východě, stejně jako proti politice vlád, které aktivně podporují současné americké mezinárodní dobrodružství, a to včetně Izraele. Doufám, že nechcete tvrdit, že antisemitismus a odmítání nekritické podpory zahraniční politiky Ameriky a Izraele je to samé? Je snad slepá poslušnost této zahraniční politice součástí Kristova učení a depozitu víry? Kde lze takovéto tvrzení nalézt v Písmu? Který z církevních otců toto definoval? Který papež nebo koncil to tvrdí? Jaké vyznání víry to ukládá? Není to spíš věcí lidského rozumu? Nesmím snad používat svůj rozum k posouzení takovéto politiky? Nemám snad na to v moderní církvi, kde si pokrokoví preláti stěžují, že v minulosti byli lidé odsuzováni za používání rozumu, právo? Nebo jsou víra, rozum a pravda pouhé hračky skutečných neonacistických nadlidí a jejich sympatizantů, kteří se naučili hlásat své povrchní svůdné řeči o svobodě a demokracii hlasitěji a důrazněji, než jejich nešťastné oběti? Nemůže snad katolík v roce 2006 tyto neonacistické zločiny proti rozumu kritizovat proto, že muži a ženy, kteří je páchají, jsou stále naživu, rádi vyhrožují a není snadné je potrestat jako nějakého darebáka v roce 1606?

IV. Lefebvrismus?

Jsem praktikující římský katolík, který miluje tradiční mši svatou. Můj farní kostel svaté Anežky v New Yorku nabízí jak tradiční mši svatou, tak i mši v novém obřadu. Já se účastním té první, někteří z mých přátel té druhé. U nás v New Yorku máme to štěstí, že arcibiskup toto soužití dovolil, aniž by byl někdo stigmatizován jako tradicionalista, nebo něco jiného. Je mi líto, že to není případ Prahy. Jsem si jist, že mnoho věřících ve vašem krásném městě ve svých modlitbách prosí nebesa, aby i zde byl pastorační postoj vůči tradiční mši více otevřený.

Opakovaným dotazům tradičních katolíků, zda je dovoleno účastnit se mše sloužené knězem Kněžského bratrstva sv. Pia X., jehož členové se mimochodem neprohlašují za žádné „lefebvristy“, nýbrž za římské katolíky, se z Říma dostalo kladné odpovědi. Komise Ecclesia Dei dokonce prohlásila, že je možné přispívat do sbírky v kaplích Bratrstva. V přátelském a civilizovaném duchu se uskutečnila vzájemná setkání vatikánských představitelů s Bratrstvem a nadále budou pokračovat. Znamená to snad, že Svatý Otec a kardinál Hoyos jsou „lefebvristi“? Jsou snad také podezřelí z politicky extrémních, nacionalistických, neonacistických a islamistických inklinací? Měli by je katolíci, pro odstrašení nahlásit světským zástupcům Spojených států v Římě, tak jako jste to učinil Vy v Praze?

V. Islamismus?

Nemám tušení, co tento pojem ve značně rozděleném světě islámu znamená, snad kromě označení muslima, který odporuje snahám George Bushe a jeho spojenců.

Ve své přednášce jsem opravdu projevil jistou sympatii k muslimům, kteří se vzepřeli rozkazu mocných, aby proti své vůli přijali Nový světový řád, který zbožšťuje triumf vůle nejsilnějších a postupem času ničí starodávné místní kultury a místní hospodářství, Nový světový řád, který všechny, jež mu odporují více než jen náznakem „salónního sportu“ nazývá „teroristy“ (muslimové dnes a římští katolíci zítra?) a usiluje prosadit nad celý světem konečné řešení své tvrdohlavosti.

Tuto svoji náklonnost jsem dále nazval nemístnou. „Nemístnou“ proto, že si uvědomuji, že v muslimském světě jsou lidé, které lze označit za opravdové teroristy, a také proto, že v islámu shledávám hrozné defekty, které, mutatis mutandis, mají za následek mnoho zla podobného tomu, které plodí pseudonáboženství amerikanismu a pluralismu. Trápí mne misijní zápal obou sil, ale je to v této chvíli Nový světový řád, který je mocnější.

Pokud mám nějaké sympatie k muslimům, tak myslím, že jsou podobné těm, které, jak mi sdělili mí staří známí ze Střední Evropy, chovali někteří k Rusům během nacistické invaze v roce 1941. Tito přátelé mi řekli, že jim bylo líto Ruska, neboť znali nacistické hrůzy a uvědomovali si škody, které by byly způsobené ruskému národu, kdyby podlehl. Na druhou stranu připouštěli, že tyto sympatie byly problematické, neboť stejně tak znali zlo, které Stalin páchá na vlastním národě, a obávali se, co přinese komunistické vítězství pod jeho vedením. Vaše Eminence, Vy, jakožto český vlastenec, který není ani extrémním nacionalistou, ani islamistou, jistě rozumíte, co mám v tomto kontextu na mysli. Jednou z věcí, která „doktrináře“, jako jsem já, vždy překvapí, je to, jak jsou dějiny a život v praxi složité.

VI. Politický extremismus, nebo pouze používání rozumu?

Vaše Eminence, zločin, z něhož mne hlavně obviňujete, je šíření „politického extremismu“. Avšak to, co je v amerikanistickém a pluralistickém jazyce Nového světového řádu nazýváno „politickým extremismem“, není často nic jiného, než snaha používat lidský rozum pro pochopení a řešení důležitých sociálních a morálních otázek.

Bohužel nemám v této poměrně krátké reakci dostatek prostoru pro podrobné vysvětlení, jakou významnou roli v americkém pseudonáboženství vždy hrál zákaz některých myšlenek. Tento zákaz souvisí se složitými dějinami Ameriky, o kterých jsem obšírněji hovořil v Praze. V zásadě to vychází z neuskutečnitelné snahy skloubit spolu chválu dvou, zcela neslučitelných věcí: radikální svobodu a demokracii (což v multikulturní zemi nevyhnutelně vede ke zničení stability, po které tak vášnivě touží „konzervativní“ americký establišment) a snahu udržet za každou cenu pokoj a pořádek (způsobem, který by radikální svobodu a demokracii, protěžované jednou ze škol osvícenců a podporované sekularizovanými americkými puritány, zbavil veškerého smyslu) . Celá ideologická konstrukce amerikanismu a pluralismu se všemi podvodnými a kriminálními následky, je výsledkem této beznadějné snahy vytvořit kulatý čtverec. Podrobíme-li onu neskutečnou směsici idealismu a sobeckých zájmů jakémukoli teologickému, filozofickému, psychologickému, sociologickému či historickému bádání, zhroutí se okamžitě jako domeček z karet. Odtud ten útok na lidský rozum jako na něco „rozkolného“, ne „sjednocujícího“. Proto také ta snaha pronásledovat „extremisty“, kteří vědí, že mají mozek a dovolují si jej používat.

Většinou odcházím z přednášek pro organizace tradičních katolíků zklamán. Počet posluchačů je obvykle tak malý, že se až člověk musí ptát sám sebe, zda to, co bylo řečeno, bude mít vůbec nějaký dopad. Vy jste mi ,Vaše Eminence, ale dodal v tomto ohledu naději. Teď vidím, že naše shromáždění jsou sledována a že zprávy o nich jsou zasílány těm, jež jsou dostatečně mocní, aby jejich představy o tom, co je pravdivé, dobré a krásné, sloužily jako norma pro svět, v němž žijeme, bez toho, že by byly nuceni odpovídat na naše racionální výhrady.

Přál bych si nicméně, aby to, co bylo obsahem vašeho udání, odpovídalo skutečnosti. Nestalo se. Je možné, že jste neposlouchal nahrávku z přednášky pozorně, a snad až druhý poslech vyjasní ono zbytečné nedorozumění ohledně jejího obsahu. Přikládám také svou publikaci Americanismus a kolaps Církve ve Spojených státech, aby Vám pomohla lépe pochopit mé postoje. Nyní, když bylo toto nešťastné nepochopení objasněno, bych Vás chtěl požádat, abyste veřejně napravil škodu, kterou jste způsobil mé pověsti a zároveň nespravedlnost spáchanou vůči těm, jež jsou oběťmi reálné formy extrémního nacionalismu a neofašismu: tedy propagandy filozofie „právo patří mocným“ a šiřitelů Nového světového řádu spolu s jeho karikaturou svobody a demokracie.

Po Vaší očekávané omluvě se vzdám dalších právních kroků k ochraně mé dobré pověsti. 

Váš v Kristu

John C. Rao (D. Phil., Oxford Univesity)

Docent historie na St. John´s University, New York City

Předseda Roman Forum/Dietrich von Hildebrand Institute

Kopie zaslána:

Jeho Excelence

William J. Cabaniss

Tržiště 15

118 01   Praha 1

Česká republika

Jeho Excelence

Arie Arazi

Badeniho 2

170 06   Praha 7

Česká republika