Umění utvářet svědomí dítěte

P. John A. Hardon SJ

Snad nejdůležitějším aspektem ve výchově dětí je utváření jejich svědomí. Utvářet svědomí dítěte je veliké umění. Dotkneme se ho ve čtyřech oblastech: 1) význam umění, 2) význam svědomí, 3) utváření svědomí dítěte a 4) pravidla a směrnice pro formování svědomí člověka od nejútlejšího dětství po celý jeho následující život.

1. Význam umění

Definováno jednoduše, umění je jak cosi jako správná znalost něčeho, tak i zručnost v jeho provádění. Umění je jak v mysli, tak ve vůli. Mysl i vůle mají vztah k tomu, co je třeba učinit a jak by se toho mělo dosáhnout. Základem umění je mít správnou znalost o tom, jak jednat při utváření dětského svědomí.

Správná znalost spočívá v uskutečňování toho, co je v souladu s Boží vůlí, v konání dobrých skutků, jež se líbí Bohu. Správná znalost o tom, jak má být něco prováděno. Je to také zručnost, jistá schopnost, přítomná v přirozenosti člověka, ale je rozvinuta milostí. Umění utvářet svědomí dítěte, spojené se zručností, vyžaduje celou osobnost. Je to schopnost provádět to, o čem rozum ví, že by to mělo být učiněno a jak by toho mělo být dosaženo.

2. Význam svědomí

Pokud jde o význam svědomí, musíme my, věřící křesťané, mít jistotu, že máme správný pojem svědomí. Svědomí je vypěstovaná schopnost posuzovat, co je v chování člověka dobré a co špatné. Je to vycvičená schopnost usuzování. Svědomí je usuzovací funkce rozumu člověka. Rozsuzovat mezi dobrým a špatným v minulých činech, v současných skutcích, které právě konám, a v budoucích činech, jež teprve budou vykonány.

Křesťanské svědomí je pro věřící křesťany mysl osvícená křesťanskou vírou. Svědomí nadpřirozeně osvícené vírou, která dává člověku schopnost pravého poznání. Je to způsobilost k úsudku, která dává rozumu schopnost vidět, rozumět a chápat, co se Bohu líbí nebo nelíbí. Osvícení svědomí vírou je rozhodujícím faktorem. Bez rozumu osvíceného vírou nemůžeme hovořit o svědomí.

Křest

Při křtu přijímá malé dítě do rozumu to, čeho by rozum nebyl nikdy schopen dosáhnout sám. Rozum pokřtěného člověka dovede poznávat, co Bůh zjevuje. V tom také spočívá rozdíl v utváření svědomí dítěte obecně a v utváření svědomí dítěte, které má víru. Neutváříme pouze dětskou mysl, ale mysl lidskou, která je od chvíle křtu obdarována nadpřirozenou ctností víry. Pokřtěné dítě může znát to, co nepokřtěné nikdy nepochopí. Může vidět víc. Může chápat lidské jednání jako trvale posuzované myslí a vůlí Boží. Bůh stále pracuje na utváření svědomí onoho dítěte tajemným způsobem, který přesahuje naše chápání. Bůh chce, aby rodiče zajistili podmínky, ve kterých je dětský rozum cvičen a utvářen v souladu s Boží vůlí.

Nejsou to jenom rodiče nebo dospělí, kdo utváří svědomí dítěte, které bylo pokřtěno. Svědomí takového dítěte utváří Duch svatý, protože v tomto dítěti Duch svatý přebývá.

Duch svatý vyžaduje, aby bylo dítě poučeno jinými lidmi, lidmi, kteří mají pravou víru.

Mějte na paměti, že svědomí dítěte s ctností víry dovede poznat, co by bez víry nikdy nepoznalo.

Naše křesťanská víra nám odkrývá Boží vůli ve věcech, které bychom nikdy, s výjimkou zjevené Boží pravdy, nechápali jako výraz Boží vůle.

Bůh odhalil tajemství, jimž my, kteří věříme, můžeme rozumět a můžeme je uvádět do praxe. A abychom tato tajemství uskutečňovali v praxi, prostupují naše svědomí. Toto všechno a ještě mnohem víc je vlito do dítěte ve chvíli, kdy je pokřtěno.

3. Utváření svědomí dítěte

Utvářet svědomí člověka znamená učit tohoto člověka, co je Boží vůle pro něj v měnících se okolnostech každého jednotlivého života. Existují určité konstantní, neměnné, absolutní příkazy Boží vůle a mysli pro každého člověka. Naše mysl potřebuje být neustále osvícena, abychom věděli, jak se máme chovat podle těchto nezměnitelných Božích přikázání. Utváříme svědomí dítěte tím, že dítě informujeme o tom, co je správné a co špatné. Mysl je osvícena a utvářena informací. Je třeba imperativních informací od rodičů, kteří své děti zpravují o tom, co je dobré a co špatné. Rodiče tedy musejí sami vědět, co je dobré a co je špatné. Jejich poučení utváří svědomí jejich dětí a tvaruje jejich věčný osud.

Rodiče mohou svoje děti v dobré víře informovat o morálním zákonu chybně. Jestliže to není napraveno, může toto špatné zrno, zaseté do dětské mysli, zničit duši i na věky. Povinností rodičů je dbát o to, aby v utváření svědomí jejich dětí nebylo nic podřadného. Před Bohem jsou rodiče zavázáni formovat svědomí svých dětí pro život zde na zemi ve stálém zaměření k jejich nebeskému osudu.

Utváření svědomí dítěte je nejvznešenějším uměním, které mají rodiče v „popisu práce“. Nic není důležitější než cvičit mysl svých potomků a připravovat je na jejich nebeský úděl.

Toto umění utvářet svědomí dětí je možné se částečně naučit od rodičů, je to ale také vlitý dar Duch svatého. Když se manželé vezmou, Duch svatý jim udílí milost utvářet svědomí jejich budoucích dětí. Je to nadpřirozené umění, které mají provádět oba rodiče.

Utváření svědomí dítěte je umění, které musí být doprovázeno modlitbou, kultivováno rodiči, kteří přijímají pravidelně a často svátosti, posilováno rozjímáním, vnitřní modlitbou a spoluprací všech členů rodiny. Utváření svědomí dítěte je posvátná povinnost. Buď budou svědomí dítěte utvářet rodiče, nebo to bude dělat někdo jiný. Svědomí může být také deformováno. Mluvíme o formování svědomí nebo o jeho deformování. Svět je plný lidí, médií a politických sil, které mají za svůj hlavní cíl formovat svědomí dětí. Utváření svědomí dětí ve Spojených státech je jedním z hlavních cílů amerického systému výchovy. A svědomí amerických dětí je formováno mnoha způsoby, které jsou v rozporu se základními principy morálky a základů křesťanství. Z tohoto důvodu se rodiče ve Spojených státech musejí uchylovat k domácímu vzdělávání.

4. Některá základní praktická pravidla a směrnice

Během dvou tisíc let svého působení zformulovala církev moudré postupy, jak utvářet svědomí dítěte.

Pravidlo: Formace svědomí člověka probíhá od nejútlejšího dětství po celý život člověka.

První zásada: V rozumu není nic, co by nebylo napřed ve smyslech. To znamená, že všechny myšlenky, které máme, k nám původně přišly prostřednictvím našich smyslů. Co můžeme vidět tělesnýma očima nebo co můžeme slyšet ušima, čeho se dotýkáme rukama nebo co ochutnáváme jazykem, to vše jsou záhonky, z nichž vyrůstají všechny naše myšlenky.

Rodiče si musí být jisti, že od doby, kdy dítě dostává rozum, od jeho narození, od chvíle jeho početí, jsou všechny obrazy, zvuky, pocity, chutě a dotyky takové, aby vytvářely základ pro zdravé morální a duchovní myšlenky v mysli rostoucího dítěte.

Prosím rodiče, aby se ujistili, že smyslové zážitky jejich dětí odpovídají myšlenkám, které má dítě mít, aby mělo dobré svědomí, milovalo Boha a bylo naplněno bázní Boží.

Duchovní rada

Učte dítě klečet, sepnout ruce, číst zbožné texty, mít ve vlastním pokoji obrazy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Bolestné Matky a u dveří svěcenou vodu. Učte děti katolickému pozdravu „Chvála Kristu“. Tyto smyslové dojmy by měly být přítomny od raného dětství a jejich intenzita by se měla zvyšovat s tím, jak dítě roste. Dítě také moudře a rozvážně chraňte před každým zbytečným vlivem ze strany často démonicky působících médií.

Druhá zásada: Nejmocnějším učitelem je příklad. Rodiče neutvářejí svědomí svých dětí jenom tím, co jim říkají nebo vyprávějí, ale také tím, co děti vidí a jak se rodiče chovají. Rodičové, milujte nezištně jeden druhého. Milujte své děti obětavou láskou. Děti musejí mít příklady; musejí vidět, že jejich rodiče žijí životem čistoty, milosrdenství, trpělivosti, a to vše s veselou myslí.

Formace svědomí dítěte není jenom otázkou příkladu. Rodiče jsou pro své děti zprostředkovateli milostí. Chcete-li, aby vaše děti měly pevnou víru, musíte pevně věřit sami. Jestliže chcete, aby byly vaše děti pravdomluvné, buďte sami absolutně pravdiví. Když chcete, aby byly vaše děti milosrdné a milující, musíte sami projevovat hrdinskou lásku, kdykoli je to zapotřebí. Jestliže chcete utvářet svědomí svých dětí, mějte jistotu, že jste absolutně, naprosto věrní Bohu v jednání podle svého svědomí a vždy v souladu s jeho božskou vůlí.

Třetí zásada: Neočekávejte, že budete pro každého přijatelní. To si musí rodiče jasně uvědomit a připravovat i svoje děti na to, že je každý nepřijme s otevřenou náručí. Malý Ježíš musel uprchnout do Egypta, protože ho chtěl Herodes zabít. Děti by se měly od nejútlejšího věku učit, že řídit se svým – vírou poučeným – svědomím může vést k tomu, že je někteří lidé nebudou mít rádi. Rodiče, formujte svoje děti tak, aby se nestaly konformisty.

Čtvrtá zásada: Utváření svědomí dítěte znamená vychovávat tak, aby dítě bylo šťastné. Největší radostí na zemi je být věrný dobře poučenému svědomí. Rodiče chtějí, aby byly jejich děti šťastné. Nic nemá pro zajištění štěstí vašich dětí větší význam než učit je utvářet jejich svědomí tak, aby bylo v souladu s Boží vůlí. To je pravá radost. Děti by měly být ujišťovány, že budou šťastné a ne jenom na věčnosti v nebi, ale již zde na zemi. Ovšem jen za té podmínky, že se ve svých činech budou věrně řídit tím, co jim říká poučené svědomí, že se Bohu líbí. Mějte jistotu, že vaše děti chápou, že za to neexistuje žádná náhrada. Jak mohu být šťasten? Mohu být šťasten, když budu vědět, co se líbí Bohu, když ho budu milovat a tedy konat to, co Bůh chce, z lásky k němu.

Připravujte svoje děti na to, aby snesly budoucí utrpení, protože ne vždy se budou dít věci podle jejich vlastní vůle. Budou však vždy šťastné, zůstane-li jejich vůle v souladu s milující vůlí Boží.

Modlitba

Pane Ježíši, osvěť rodiče, kteří v tebe věří, jak mají utvářet svědomí svých dětí. Řekl jsi nám, abychom nechali malé děti přijít k tobě. Děti, milý Pane, k tobě budou přicházet v té míře, v jaké budou znát tvou vůli. Drahý Ježíši, je to velká odpovědnost rodičů utvářet svědomí vlastních dětí, aby bylo v souladu s tvou svatou vůlí. To také zaručuje, že k tobě děti přijdou. Nejenom zde na zemi, abys je požehnal, ale vrátí se k tobě, od kterého vzešly, když jsi stvořil jejich duše. Zpět k tobě, abys je objal a až na věky je nikdy ze svého objetí nepustil. Amen.